Co má dělat chudák?
Zjevně nezaopatřených lidí se my ze „slušné společnosti“ nejednou straníme. Někdy jenom spíše, někdy zcela očividně. Někdy se snažíme takové lidi „nevidět“, jindy naopak dáváme zřetelně najevo, že o nich víme a že jsou nám na obtíž.
Liší se to případ od případu, ale je to tak.
Pokud se „nechceme zaplést“ se zjevným narkomanem nebo alkoholikem, má to vlastně své opodstatnění. A i když nám to někdo možná může mít i trochu za zlé – jde přece o lidi kvalifikované i zákonem jako „nemocné“ – je odpustitelné, že jim „nechceme pomáhat“. Protože dávat almužnu těmto rovná se vlastně svým způsobem podílu na jejich euthanasii, ne-li přímo vraždě, pomoc těmto je kontraproduktivní, co se týká jejich eventuální nápravy. Dávat zkrátka někomu peníze na to, aby si měl co píchnout nebo čím prolít mozek, je hloupost, ne-li zrůdnost.
Ovšem podobným způsobem se nejednou straníme i jiných chudáků. Těch, kteří by možná a někdy i určitě náš soucit zasloužili. Protože se do své nezáviděníhodné situace dostali možná zčásti a možná i zcela nezaviněně.
My „lepší lidé“ prostě nechceme s takovými ztroskotanci často nic mít. Považujeme se za nějakou lepší sortu. A o to větší ranou pak pro nás může být, když se ocitneme na místě takových lidí nebo v situaci, v níž prožíváme alespoň do jisté míry totéž co oni.
Stačí jenom málo a i z nás zajištěných mohou být stejní či podobní zoufalci. Ti, kdo nemají peníze ani na to nejnezbytnější pro život. Protože .
A co teď? Rázem jako bychom byli na „druhé straně barikády“. Chceme si půjčit od příbuzných a kamarádů, jenže ti jako by nás náhle vůbec neznali. Najednou se k nám nehlásí, obchází nás pomyslně velkým obloukem.
Zkusíme štěstí v bance, ale i pro tu jsme najednou vzduch. Protože máme příliš nízké a nejisté nebo možná dokonce nulové příjmy, je na nás něco, co odrazuje, jako je dejme tomu záznam v registru dlužníků, a tak nám nedají ani vindru.
A my jsme rázem v pozici těch nejnuznějších prosebníků.
Těch, kteří mají jako někteří žebráci tu a tam přece jenom štěstí v neštěstí. Díky dobrodincům jménem nebankovní finanční instituce. Jež našince nenechají ve štychu a jsou ochotné mu navzdory pochybnostem pomoci. Třeba v podobě americké hypotéky, jež dává možnost získat nějaké peníze téměř každému. A tonoucí tak má stéblo, jehož by se chytil. Aby jednou zase mohl patřit mezi „slušné lidi“. Kteří tak často hledí stranou, když vidí nějakého zoufalého chudáka.